I. Porozumění
Každý projekt začíná snahou porozumět. Lidem, pro které navrhujeme, místu, ve kterém pracujeme, i souvislostem, které nejsou na první pohled vidět. Než začneme hledat řešení, potřebujeme nejprve pochopit otázku. Co lidé skutečně potřebují? Jak žijí, pracují a pohybují se? Co je pro ně důležité dnes a co bude důležité za mnoho let?
Stejně důležité je pro nás porozumět místu. Každé místo má svou historii, charakter, měřítko i atmosféru. Má vztahy k okolí, které mohou být zřejmé, ale často je potřeba je teprve objevit. Architektura podle nás nevzniká ve vakuu. Vždy je součástí konkrétní situace a měla by na ni umět reagovat.
Porozumění ale nevzniká pouze analýzou. Důležitou součástí naší práce je dialog. Rozhovor s klientem pro nás není jen začátkem spolupráce nebo způsobem, jak získat zadání. Je součástí samotného navrhování. Právě v komunikaci často vznikají otázky a souvislosti, které mohou projekt posunout směrem, který bychom sami nikdy neobjevili.
Proto nevěříme na univerzální řešení ani na předem daný postup. Každý projekt je jiný, protože lidé, místa i okolnosti jsou jiné. Naší prací není najít co nejrychlejší odpověď, ale pochopit podstatu zadání a společně hledat cestu, která bude dávat smysl právě zde a právě těm, pro které vzniká.
II. Myšlenka
Z porozumění vzniká myšlenka. Hledáme princip, který dokáže propojit potřeby lidí, charakter místa a racionální požadavky projektu do jednoho smysluplného celku. Dobrá myšlenka pro nás není slogan, který lze připojit k hotovému návrhu, ani efektní forma, která má projekt odlišit.
Je to základ, ze kterého návrh vyrůstá. Myšlenka pomáhá rozhodovat, co je důležité a co může zůstat stranou. Dává projektu směr a propojuje jednotlivá rozhodnutí napříč různými měřítky — od celkové organizace místa až po nejmenší detail.
Věříme, že silná myšlenka dokáže dát architektuře příběh. Ne příběh vytvořený pro prezentaci, ale příběh, který je přítomný v samotné podstatě projektu. Když má návrh jasnou myšlenku, jednotlivá rozhodnutí spolu začnou souviset a architektura přestává být souborem samostatných prvků.
Hledání myšlenky je proto pro nás jednou z nejdůležitějších částí procesu. Někdy znamená hledat dlouho a zahodit několik prvních řešení. Právě schopnost vracet se zpět, zpochybňovat vlastní rozhodnutí a hledat lepší otázky považujeme za přirozenou součást navrhování.
III. Identita
Každá stavba by měla patřit tam, kde stojí, a lidem, kteří ji používají. Identita pro nás není styl, který na projekt přeneseme, ani soubor formálních znaků, podle kterých lze okamžitě poznat autora. Vzniká postupně jako výsledek porozumění místu, lidem a myšlence, která projekt drží pohromadě.
Právě proto neusilujeme o to, aby všechny naše projekty vypadaly stejně. Hledáme architekturu, která odpovídá konkrétní situaci a která by nemohla vzniknout nikde jinde. Každý projekt by měl mít svůj vlastní charakter, vlastní logiku a vlastní způsob, jak reaguje na svět kolem sebe.
Identita se ale netýká jen celkového obrazu stavby. Vzniká také v detailech, materiálech, světle a způsobu, jakým se lidé v prostoru pohybují. Je to vztah mezi celkem a jednotlivostí. Mezi racionalitou, která dává architektuře řád, a individuálními momenty, které dávají místu osobitost.
Naším cílem není vytvářet stavby, které budou rozpoznatelné jako naše. Chceme vytvářet místa, ve kterých lidé rozpoznají něco svého. Architekturu, která má vlastní identitu ne proto, že jsme jí vtiskli svůj podpis, ale proto, že jsme dokázali objevit to, co bylo pro daný projekt jedinečné.
